Jasenovac

CZ/ENG

Co se na tomto místě stalo?

V prostorách koncentračního tábora Jasenovac bylo pod správou ustašovského Nezávislého chorvatského státu brutálně připraveno o život více než 83 000 lidí. Jen do roku 2013 bylo napočítáno 47 627 zavražděných Srbů, 16 173 Romů, 13 116 Židů, 4 255 Chorvatů, 1 128 muslimů, 266 Slovinců, 114 Čechů, 106 Slováků a 205 obětí jiných národností. Tábor osvobodily v dubnu 1945 partyzánské jednotky. Měsíce před osvobozením však probíhala intenzivní řízená likvidace vězeňské populace, a tudíž již nebylo koho zachránit. Tábor byl částečně zničen již za války samotnými ustašovci. Do dnešního dne se dochovalo pouze několik odlehlých budov, které byly součástí táborového komplexu. Trosky zbylých staveb, které stály na místě dnešního památníku, byly po válce rozebrány a využity při opravě poničených domů.

Jak toto místo vypadá dnes?

Na místě bývalého komplexu koncentračního tábora, konkrétně lágru č. 3 přezdívaného „cihelna“, je dnes k nalezení pomník „Kamenný květ“ od sochaře Bogdana Bogdanoviće. Betonová socha byla postavena roku 1966 jako součást památníku obětem. Květ nemá připomínat zabíjení a umírání, ke kterému zde za Nezávislého chorvatského státu docházelo, ale jejich opak – život a znovuzrození. Prostranství památníku tvoří kromě betonového Květu také dvě přilehlá jezírka. Ta jsou od sebe oddělena cestou, která je vyložena dřevěnými železničními pražci, po nichž byli do Jasenovace přiváženi vězni. Místa, na nichž se kdysi nacházely jednotlivé budovy tábora, jsou v krajině vyznačeny prohlubněmi. Tam, kde docházelo k mučení a vraždění vězňů, jsou dnes uměle vytvořené kopečky.
Památník byl v Jasenovaci založen roku 1963 a o pět let později bylo otevřeno muzeum. Jeho současná expozice pochází z roku 2006. Muzejní výstava je rozdělena na část věnovanou obětem a část, která se zabývá pachateli. V první jmenované části najdeme dochované osobní předměty a seznamy jmen obětí. V druhé části jsou vystavena například ustašovská nařízení proti Srbům, Romům a Židům či nástroje, jimiž byli vězni v táboře usmrcováni.

K čemu toto místo slouží?

Památník a muzeum mají za cíl připomínat události, ke kterým zde došlo za druhé světové války. Součastí areálu je i vzdělávací centrum s nabídkou různých programů pro školy. Návštěva Jasenovace však není povinnou součástí školních osnov a většinou vychází z vlastní iniciativy jednotlivých vyučujících. Za poslední rok tak toto místo navštívilo 12 školních zájezdů. Dalo by se říci, že ve srovnání s ostatními chorvatskými místy paměti je Jasenovaci věnovována neúměrně malá pozornost. Tento fakt může být chápán jako důsledek politických kontroverzí s etnickým a rasistickým podtextem, které se v prostoru bývalé Jugoslávie odehrávají. V prostoru památníku se také odehrávají pietní akty, jichž se účastní pozůstalí obětí i političtí představitelé.

Na co se tu (ne)vzpomíná?

Jádrem kontroverzí okolo Jasenovace je fakt, že historické narativy s ním spjaté jsou již dlouhodobě využívány jako politická agitace různých aktérů v rámci post-jugoslávského prostoru. Památník s proti-nacionalistickým charakterem byl zhotoven během socialistického režimu Josipa Broze Tita. Ten se sice po roztržce se Stalinem roku 1948 vymanil ze sovětské sféry vlivu, v souvislosti s jeho vládou však nelze mluvit o demokratických podmínkách či dodržování lidských práv. Jasenovac samotný se pro mnohé Srby, Romy a Židy regionu dodnes zdá být symbolem chorvatského historického revisionismu a relativizace rasismu a xenofobie, z nichž násilnosti vyústily. Takto byl jeho obraz využíván i za doby válek v devadesátých letech, coby poukaz na národně-nacionalistické směřování vlády Franjo Tuđmana a srovnávání nově samostatného Chorvatska s válečným Nezávislým chorvatským státem. Dnes jsou hlavními body kontroverzí pře o počty obětí, charakter koncentračního tábora a životních podmínek vězňů a také otázka, zda byl tábor po osvobození využíván Titovým režimem jako vězení pro politické vězně. Jak chorvatská vláda, tak zástupci židovské obce a srbské pravoslavné církve sice oběti každoročně veřejně uctívají, pietní akty však probíhají odděleně.