Po druhé světové válce začal nový jugoslávský režim, v čele s Josipem Brozem – Titem, budovat autentický stalinistický model hospodářství a společnosti. Změna přišla se sovětsko-jugoslávskou roztržkou na jaře 1948. Po tomto konfliktu, známém též jako roztržka Tito-Stalin, Jugoslávie fakticky přestala být členem východního bloku. Hned v roce 1949 byl na ostrově Goli Otok v severním Jadranu zřízen internační tábor (de facto vězení) pro politické odpůrce vládnoucích kruhů, kteří byli nejčastěji označováni jako stalinisté. Na ostrově byli ovšem vězněni i lidé, kteří se ničím neprovinili. Název ostrova (doslova „holý ostrov“) jej v té době vystihoval, neboť se opravdu jednalo o holou skálu uprostřed moře. Političtí vězni zde byli nuceni vykonávat tvrdou fyzickou práci za hrozby a reality fyzického násilí. Na ostrově navíc panoval nedostatek základních potřeb, především pitné vody. Poslední politický vězeň tábor opustil v roce 1956, v jiné části ostrova byla však současně vybudována kriminální věznice, která byla později známá po celé Jugoslávii. Tato věznice byla uzavřena v roce 1988. Za necelých 40 let si vězením na ostrově prošlo na 30 000 osob, okolo 2000 z nich zde zemřelo.
Jakožto místo s pohnutou historií bývá Goli Otok často zařazován do turistických průvodců, což vede k zvýšenému zájmu o toto místo. Z kriminálního vězení, které se nachází takřka přímo u kotviště, se dochovaly pouze ruiny vězeňských objektů. Ty jsou volně přístupné, avšak nikým nespravované. Z bývalého politického vězení, které se nachází severně od přístavu, se do dnešní doby mnoho nedochovalo. Neinformovaný návštěvník by si možná ani neuvědomil, že se nachází v bývalé věznici. Co by takovému návštěvníkovi mohlo napovědět, jsou poměrně nevkusné turistické suvenýry, ať už se jedná o magnetky s kýčovitým obrázkem vězně, či možnost vyfotit se u fotostěny s motivem vězeňského ,,mundúru“. Pro otrlejší je tu pak možnost svézt se po ostrově turistickým vláčkem pojmenovaným Goli express a projížďku zakončit v restauraci, na jejímž vývěsním štítě je vyobrazena vězeňské koule.
Goli otok se nachází v dostupné vzdálenosti od oblíbených turistických destinací na ostrovech Krk a Raab. Místo bývalého politického vězení se proto pro mnohé letní návštěvníky stává určitým zpestřením jejich dovolené. Že jejich počet není nízký, dokládá i restaurace v přístavu, kterou zde zprvu provozovali bývalí vězni. Většinu návštěvníků ovšem tvoří sami Chorvaté, nicméně opět jako výletnicí. Oficiální školní exkurze by zde člověk hledal marně.
Místo Goleho otoku je v dnešním chorvatském narativu obtížně zařaditelné. Je totiž spjaté s fenoménem vytlačování událostí jugoslávských dějin z chorvatské paměti. Místo tedy není památným místem dnes existujícího Chorvatska, ale zaniklého státu, jehož rozpad provázela traumatizující válka, která je dodnes v Chorvatsku velice akcentována. Další roli zde hraje otázka nacionální, neboť vězni zde nebyli pouze Chorvaté, ale Jugoslávci obecně, navíc to z většiny byli komunisté. V průběhu 90. let vláda neměla zájem do místa investovat, aby zde zřídila památník politickým vězňům. Situace se nezměnila ani v následujících letech. Na ostrově tak dodnes nenalezneme žádné muzeum či vzpomínkovou instituci, která by se věnovala tomuto historicky problematickému místu.